Byl jsem behat s Aljaskym husky meho kamarada. Spojeni na lane bezime zasnezenym lesem a nemuzu nevzpomenout na nedavno doctenou knihu Nicolase Vaniera "Bila odyssea". O 8600 km dlouhe ceste napric Aljaskou se psim sprezenim za 99 dni. Jiste pro ni platilo, ze "Clovek nedela vzdycky to, co chce, ale vzdycky musi chtit to, co dela.".
"Hodina pred svitanim je nejchladnejsi a nejtemnejsi, jako by noc vahala, jestli ma ustoupit, a v poslednim rozmachu jeste ukazuje dni, ceho je schopna. Tuhle hodinu mam nejradeji, citim se v ni tak nadherne osamoceny, jako bych byl sam na svete, ve shode s krajinou, kterou tusim kolem sebe, a hlavne v souladu se smeckou, jez zrychluje - treba je to jen muj pocit - jako by bezela vstric svitani."
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat