Text o mem pohledu na soucasny skauting a jeho budoucnost. Napsal jsem ho pred minulymi Vanocemi a poslal jako darek nekolika svym pratelum. Tak ted pridavam pro vas vsechny.
Co se take doctete:
Pokud ma skauting vyuzit sve moznosti, pak musi vyjet na more a postavit svuj pristav. Co se za temito slovy skryva?
More je pro mne synonymem dnesniho sveta. Je totiz v neustalem pohybu a i my zijeme ve svete, ktery je vsechno jine nez stabilni ci receno jinymi slovy: je tekuty neboli podleha neustale zmene.
Proto pokud se svet promenuje, musime se primerene menit i my. Snazime-li se, aby z nasich sverencu vyrostli odpovedni obcane, pripravujeme je pro svet zitrka, nikoli pro svet dnesni. A ten bude jisto jiste jiny nez dnes.
Zaroven nutne potrebujeme misto, ktere nam umozni se neztratit v soucasnem svete.
Pristav je pro mne synonymem bezpeci a jistoty, kterou v dnesnim svete potrebujeme, abychom dokazali vyplouvat na rozbourene more a abychom se na nem neztratili. Je take nezbytnou konstantou pro nasi schopnost zmenit se, ktera je podstatna pro naplneni skautske existence v dnesnim svete.
Potrebujeme pristav i more. Bez more bychom ztratili svuj obrodny smysl a bez pristavu svou tvar a rozplynuli bychom se v mori. Bez vune more bychom ztratili svou touhu na nej vyjizdet a bez vune pristavu bychom ztratili svou odvahu se z neho vzdalit.
pondělí, prosince 20, 2004
Zeleni muzici
Pro Skauting jsem napsal rijnovy uvodnik o zelenych muzikach (viz. nize). Dostal jsem na nej nekolik rozhorcenych reakci typu "tohle si o nas nikdo nemysli" apod. Uplne nahodou jsme dostali moznost pridat k jednomu vyzkumu nasi spratelene agentury MEDIAN (1000 resp., 15+)nekolik otazek. Tak jsme se mimo jine zeptali:
Skauti jsou takovi "lesni muzi".
- urcite souhlasim (17,9%)
- spise souhlasim (44,1%)
A jeste jeden bonusek pro "pocitacove skauty":
Skauti a pocitace - to nejde moc dohromady.
- urcite souhlasim (19,4%)
- spise souhlasim (36,7%)
Zeleni muzici
Zari bylo ve znameni propagacnich a naborovych akci pro verejnost. Jejich mnozstvi dokazoval i nebyvaly narust clanku o skautech v novinach, ktere se daji pocitat na stovky. Casto se v nich vyskytuji citace nasich organizatoru ci vedoucich oddilu. A jako motto se mnohymi z nich prolina myslenka: "Chceme verejnosti ukazat, ze nejsme zeleni muzici." Tedy chceme ukazat, ze nejsme temi, za ktere nas verejnost nejcasteji ma - skauty behajicimi v podkolenkach a klobouku po lese a klohnicimi neco na ohni. Obraz, ktery pritahoval generace prvni republiky, ale pro dnesni svet je nezajimavou minulosti symbolizujici utek do prirody a neschopnost i neochotu zit a vychovavat pro dnesni a budouci svet.
Za touto proklamaci, ktera je pro verejnost informaci o nasi promene, nasleduje vycet aktivit, ktere jsou pro navstevniky pripraveny. Ty vsak bohuzel vetsinou nemaji s proklamaci mnoho spolecneho. Prijde na radu turnaj v lukostrelbe, rozdelavani ohne trenim drev, lasovani... tedy cinnosti, ktere jsou bytostne spjaty prave se "zelenym muzikem". To muze znamenat, ze jimi opravdu jsme a ze v nasi cinnosti jine aktivity nenajdeme. Pak nema smysl rikat o sobe neco jineho, nebot to pri prvni navsteve oddilu novacek okamzite odhali. Spise stoji za zamysleni celkovy program a zamereni oddilu.
Mne se ovsem zda, ze jsme spise uzavreni v urcitem "ghetu" cinnosti, ktere skauting charakterizuji a ktere prezentujeme - viz Markuv Zapisnik v minulem cisle. Velmi dobre to ilustruje priklad jednoho oddilu, ktery na svych www strankach laka deti na luk, lasovani, sifry a morseovku, ale pri blizsim pohledu na jejich cinnost zjistite, ze hraji bajecne divadlo ci celotaborovou hru na velmi atraktivni namet. Jen to z nejakeho duvodu nejsou schopni ukazat. Nejde o to tajit nejakou cinnost, kterou skauti bezne delaji, ale vypichnout ty, o kterych verejnost tolik nevi a jsou pro ni pritazlive a spojene s dnesnim svetem. Nejde ani o predstirani aktivit, ktere v oddilove cinnosti nejsou. Jde o to byt pravdivi a zaroven umet vybrat to, co v danou chvili nejvice zaujme. Jen tak muzeme dokazat, ze nejsme jen "zeleni muzici".
Ze to lze, dokazuji oddily, ktere nabizeji zavody na horskych kolech, turnaje ve Frisbee, zavod Zelezne dite, lanove aktivity ci souteze se zajimavou legendou. A na zaver treba darek pro deti a rodice v podobe CD s fotografiemi z probehle akce a informacemi o skautingu.
Skauti jsou takovi "lesni muzi".
- urcite souhlasim (17,9%)
- spise souhlasim (44,1%)
A jeste jeden bonusek pro "pocitacove skauty":
Skauti a pocitace - to nejde moc dohromady.
- urcite souhlasim (19,4%)
- spise souhlasim (36,7%)
Zeleni muzici
Zari bylo ve znameni propagacnich a naborovych akci pro verejnost. Jejich mnozstvi dokazoval i nebyvaly narust clanku o skautech v novinach, ktere se daji pocitat na stovky. Casto se v nich vyskytuji citace nasich organizatoru ci vedoucich oddilu. A jako motto se mnohymi z nich prolina myslenka: "Chceme verejnosti ukazat, ze nejsme zeleni muzici." Tedy chceme ukazat, ze nejsme temi, za ktere nas verejnost nejcasteji ma - skauty behajicimi v podkolenkach a klobouku po lese a klohnicimi neco na ohni. Obraz, ktery pritahoval generace prvni republiky, ale pro dnesni svet je nezajimavou minulosti symbolizujici utek do prirody a neschopnost i neochotu zit a vychovavat pro dnesni a budouci svet.
Za touto proklamaci, ktera je pro verejnost informaci o nasi promene, nasleduje vycet aktivit, ktere jsou pro navstevniky pripraveny. Ty vsak bohuzel vetsinou nemaji s proklamaci mnoho spolecneho. Prijde na radu turnaj v lukostrelbe, rozdelavani ohne trenim drev, lasovani... tedy cinnosti, ktere jsou bytostne spjaty prave se "zelenym muzikem". To muze znamenat, ze jimi opravdu jsme a ze v nasi cinnosti jine aktivity nenajdeme. Pak nema smysl rikat o sobe neco jineho, nebot to pri prvni navsteve oddilu novacek okamzite odhali. Spise stoji za zamysleni celkovy program a zamereni oddilu.
Mne se ovsem zda, ze jsme spise uzavreni v urcitem "ghetu" cinnosti, ktere skauting charakterizuji a ktere prezentujeme - viz Markuv Zapisnik v minulem cisle. Velmi dobre to ilustruje priklad jednoho oddilu, ktery na svych www strankach laka deti na luk, lasovani, sifry a morseovku, ale pri blizsim pohledu na jejich cinnost zjistite, ze hraji bajecne divadlo ci celotaborovou hru na velmi atraktivni namet. Jen to z nejakeho duvodu nejsou schopni ukazat. Nejde o to tajit nejakou cinnost, kterou skauti bezne delaji, ale vypichnout ty, o kterych verejnost tolik nevi a jsou pro ni pritazlive a spojene s dnesnim svetem. Nejde ani o predstirani aktivit, ktere v oddilove cinnosti nejsou. Jde o to byt pravdivi a zaroven umet vybrat to, co v danou chvili nejvice zaujme. Jen tak muzeme dokazat, ze nejsme jen "zeleni muzici".
Ze to lze, dokazuji oddily, ktere nabizeji zavody na horskych kolech, turnaje ve Frisbee, zavod Zelezne dite, lanove aktivity ci souteze se zajimavou legendou. A na zaver treba darek pro deti a rodice v podobe CD s fotografiemi z probehle akce a informacemi o skautingu.
neděle, prosince 19, 2004
Ticha posta Jiriho Stranskeho
Patecni vlak projízdejici ceskomoravskou vrchovinou. Za okny padal snih a ja cetl prvni ze ctyr povidek nove knihy J. Stranskeho „Ticha posta“. Silny pribeh o detskych partach, ktere prevazeji na konci druhe svetove valky zraneneho francouzskeho pilota za frontu. Na sanich, v zime, od vesnice k vesnici. Povidka, ktera vas vtahne do deje, kde si znovu uvedomite v cem spociva sila party a vira v idealy. Namet na hru pro oddil, namet na film pro rezisera. Stejne jako posledni povidka „rozhovor“ o zvlastni pohranicni vesnici za dob zelezne opony. Ale stejne mi nejzajimavejsi prisel „Piknik“ o parte byvalych politickych veznu, kteri se sjedou s rodinami na piknik v mistech uranovych dolu. Nemoce, vztahy, lasky, vnoucata, zeny, vzpominky...
Nekolikrat se knihou prolina jeden zajimavy motiv na premysleni. Zda-li je dobre, ze dnesni deti uz nerozumi hruzne minulosti, ci nikoli.
Co se take doctete:
„Jeho mala organizace s nazvem „Ticha posta“ pokracuje v praci. Tu ridi Pierruv vnuk. Pomahaji mu skauti a skautky, ktere uz nekolik let vede“
Nekolikrat se knihou prolina jeden zajimavy motiv na premysleni. Zda-li je dobre, ze dnesni deti uz nerozumi hruzne minulosti, ci nikoli.
Co se take doctete:
„Jeho mala organizace s nazvem „Ticha posta“ pokracuje v praci. Tu ridi Pierruv vnuk. Pomahaji mu skauti a skautky, ktere uz nekolik let vede“
Tradice dle Erazima Koháka
Delalali jsme rozhovor s nasim spolecnym pritelem Jezovcem alias Erazimem Kohakem. Mou cast si muzete precist v lednovem Skautingu (nebo stahnout v levem sloupci "ctu") a Edyho cast v lednu na Adamovi. Prijmete zatim malou ochutnavku:
Archa
V tomto cisle ARCHY se mimo jine zabyvame ulohou tradice. Ty ses o ni vyjadril znacne kriticky: Preruseni tradic je osvobozujici, povazuji ho za jeden z pozitivnich momentu v lidskych dejinach. Tradice, to je takova mrtva ruka, ktera na nas spociva a utvrzuje nas v tom, ze to, co se deje, je z vule Bozi a ze to proste nejde jinak. Co Te k takovemu presvedceni privedlo?
To je dusledek meho sledovani evropskych dejin i docela bezneho lidskeho zivota. Totiz toho, jak velice casto odkaz na tradici slouzi k likvidaci pokusu prijit s necim novym, snahy nechodit jen po vyslapanych cestach. To jsou vsechny ty postoje vyjadrovane argumenty typu "Vzdyt to takhle vzdycky bylo", "Nikdo nikdy to nedelal jinak" atd. Takove pojeti tradice umrtvuje zivot. Pouziva se jako norma pro to, co ma nebo dokonce musi byt.
Tradice - nejen oddilova, ale i jakehokoliv spolecenstvi - prece nemusi byt jen "mrtvou rukou", ale muze byt i predpokladem souvislosti tohoto spolecenstvi s koreny, zvlaste pak predpokladem porozumeni symbolum, ktere se rodily v minulosti.
Pochopitelne. Vsak take tradici samu o sobe neodmitam. Pokladam ji za bohatstvi, ktere vsak nesmi zmrazovat zivot. To, co jsem svou vyse uvedenou kritikou tradice chtel zduraznit, je prave nebezpeci, ze tradice - tohle bohatstvi - bude zneuzite jako argument proti zivotu, proti nutnosti staleho hledani, proti zmene, proti tomu, ze zivot pred nas stavi nove ukoly a vyzaduje nova reseni. Ostatne Jezis to zduraznuje v kontrastu, "Slyseli jste, ze rikano bylo starym…" proti svemu "Ja vsak pravim vam!". Tradice jako zdroj inspirace, jako nabidka, jako nutna souvislost pro porozumeni - rozhodne ano. Tradice jako argument proti odvaze hledat nove cesty, jako norma, ktera je sama sebou dobra a neprekrocitelna, jako unik pred vlastni odpovednosti za vyber toho, co prijmu a co naopak odmitnu, jako "zmrazovani zivota" - proti tomu protestuji. Tehdy se stava prave tou "mrtvou rukou".
Skauting
Dnes mozna nas skauting take nekomu pripomina skanzen a libi se mu to, protoze je to malebne.
Ovsem, zemedelstvi v predminulem stoleti take bylo malebne. Je v tom take romantika.
Mozna proto se toho nekteri lide nechteji vzdat.
Pokud si uvedomi, ze to je skanzen, tak at se toho, proboha, nevzdavaji, protoze je dulezite, abychom si tento skanzen zachovali, protoze nechceme prijit o vsechno, co predstavoval. Jenom si nesmime myslet, ze je to realita. Musime si uvedomit, ze je to skanzen. Myslim si, ze by bylo velice zajimave vest oddil historickeho skautingu, ve kterem bychom opravdu "skautovali". Clenove by nosili takove ty vysoke snerovaci boty po kotniky, podkolenky, a mohli bychom zopakovat Svojsikovu cestu s dvojkolakem z Prahy na Lipnici. Nic proti tomu, ale museli bychom si byt vedomi toho, ze delame historicky skauting a nesmeli bychom si namlouvat, ze tim pripravujeme deti na zivot v jednadvacatem stoleti.
Archa
V tomto cisle ARCHY se mimo jine zabyvame ulohou tradice. Ty ses o ni vyjadril znacne kriticky: Preruseni tradic je osvobozujici, povazuji ho za jeden z pozitivnich momentu v lidskych dejinach. Tradice, to je takova mrtva ruka, ktera na nas spociva a utvrzuje nas v tom, ze to, co se deje, je z vule Bozi a ze to proste nejde jinak. Co Te k takovemu presvedceni privedlo?
To je dusledek meho sledovani evropskych dejin i docela bezneho lidskeho zivota. Totiz toho, jak velice casto odkaz na tradici slouzi k likvidaci pokusu prijit s necim novym, snahy nechodit jen po vyslapanych cestach. To jsou vsechny ty postoje vyjadrovane argumenty typu "Vzdyt to takhle vzdycky bylo", "Nikdo nikdy to nedelal jinak" atd. Takove pojeti tradice umrtvuje zivot. Pouziva se jako norma pro to, co ma nebo dokonce musi byt.
Tradice - nejen oddilova, ale i jakehokoliv spolecenstvi - prece nemusi byt jen "mrtvou rukou", ale muze byt i predpokladem souvislosti tohoto spolecenstvi s koreny, zvlaste pak predpokladem porozumeni symbolum, ktere se rodily v minulosti.
Pochopitelne. Vsak take tradici samu o sobe neodmitam. Pokladam ji za bohatstvi, ktere vsak nesmi zmrazovat zivot. To, co jsem svou vyse uvedenou kritikou tradice chtel zduraznit, je prave nebezpeci, ze tradice - tohle bohatstvi - bude zneuzite jako argument proti zivotu, proti nutnosti staleho hledani, proti zmene, proti tomu, ze zivot pred nas stavi nove ukoly a vyzaduje nova reseni. Ostatne Jezis to zduraznuje v kontrastu, "Slyseli jste, ze rikano bylo starym…" proti svemu "Ja vsak pravim vam!". Tradice jako zdroj inspirace, jako nabidka, jako nutna souvislost pro porozumeni - rozhodne ano. Tradice jako argument proti odvaze hledat nove cesty, jako norma, ktera je sama sebou dobra a neprekrocitelna, jako unik pred vlastni odpovednosti za vyber toho, co prijmu a co naopak odmitnu, jako "zmrazovani zivota" - proti tomu protestuji. Tehdy se stava prave tou "mrtvou rukou".
Skauting
Dnes mozna nas skauting take nekomu pripomina skanzen a libi se mu to, protoze je to malebne.
Ovsem, zemedelstvi v predminulem stoleti take bylo malebne. Je v tom take romantika.
Mozna proto se toho nekteri lide nechteji vzdat.
Pokud si uvedomi, ze to je skanzen, tak at se toho, proboha, nevzdavaji, protoze je dulezite, abychom si tento skanzen zachovali, protoze nechceme prijit o vsechno, co predstavoval. Jenom si nesmime myslet, ze je to realita. Musime si uvedomit, ze je to skanzen. Myslim si, ze by bylo velice zajimave vest oddil historickeho skautingu, ve kterem bychom opravdu "skautovali". Clenove by nosili takove ty vysoke snerovaci boty po kotniky, podkolenky, a mohli bychom zopakovat Svojsikovu cestu s dvojkolakem z Prahy na Lipnici. Nic proti tomu, ale museli bychom si byt vedomi toho, ze delame historicky skauting a nesmeli bychom si namlouvat, ze tim pripravujeme deti na zivot v jednadvacatem stoleti.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)