Knizka s dlouhym nazvem "Jak jsem v devetactyricatem utekl hledat svobodu do Sovetskeho svazu, ve zdravi prezil vezeni a vyhnanstvi a zase se vratil domu" je trochu zvlastnim literarnim prispevkem k dobe komunismu. Mladicky skaut Josef Bures odchazi v roce 1949 za hranice, nikoli ovsem na zapad, ale na vychod. Hledat spravedlnost a lepsi zivot. Misto toho vsak prijde vezeni a vyhnanstvi na Sibir. Smutne prozreni a nelidske podminky jsou vykoupeny krasnou prirodou, divokym taborenim a nalezenim zivotni lasky. Pribeh je predevsim dukazem, ze nejde o to do jake situace se clovek dostane, ale o tom, jak se k ni postavi. A postoj Josefa Burese je plny hledani dobra v obdobi zla, neuveritelne prostoty a pri tom velke zivotni radosti. Jak dokazuje zvlastni smesice cestiny a rustiny nejde o zadne intelektualni dilo. Jeho sila je prave v jeho jednoduchosti, kterou jeste umocnuji naivne-krasne autorovy vlastnorucni ilustrace.
Nekdy se chce rict, ze vsechno spatne je k necemu dobre. Vzdy je ovsem otazka za jakou cenu a pro me i pres vse dobre, je kniha dalsim duvodem, proc se mimo jine pripojit k petici Zrusme komunisty.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentář:
Jsem velky odpurce kumunismu, ale obavam se, ze zakazani komunisticke strany by moc nepomohlo. Protoze by stejne za chvili vznikla strana nova s jinym nazvem, ale se stejnymi lidmi a idealy. Hlavni problem vidim v tom, ze lide nepovazuji komunismus za nijak zvlast spatny (viz. vysledky voleb), coz treba u nacismu neni. O nacismu je vetsina lidi presvedcena, ze je zavzrzenihodny, kdezto u komunismu si mysli, ze nejake bezpravi bylo, ale my jsme se meli dobre. Reseni spise vidim ve stalem pripominani hruz komunisnu (dukumentarni filmy, debaty - hlavne ve skolach,...)
Okomentovat