Koukal jsem se po delsi dobe na svuj oblibeny film "Dobry Will Hunting" a po te uvazoval o nasem poslani - osobnim rozvoji cloveka. Vychazime v nem z predpokladu, ze clovek by mel naplnit a rozvinout, co mu bylo v zivote dano - vyuzit co nejvice sve schopnosti. Nebije se ovsem tato cast poslani s jinou, ktera hovori o vsestrannem rozvoji. Jak je skloubit a cemu dat prednost? Kde je ma rozvoj konec a zacina jednostrannost?
Co kdyz do naseho oddilu prijde klucina, ktery hromsky hraje fotbal. A my vime, ze pokud ma svuj talent rozvinout, musi se mu venovat naplno, nebot bez toho dnes nebude hrat s temi nejlepsimi a tim se zlepsovat a zlepsovat. Mame mu doporucit, ze bude lepe, aby sel do fotbaloveho oddilu i kdyz ho tim nejspis ztratime. A nestane se z nej jednostranny fotbalista, zapominajici na jine rozmery zivota?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
Tohle mě už delší dobu na skautingu trápí. A jak si s tím všemožně lámu hlavu, ještě jsem nenašel uspokojivou odpověď....
Este ste si nezvykli na rozpory ve skautingu? Napriklad druzina jako prirozena parta. Kolik z nas si hralo v osmy tride s patakama? Radce druziny jako jeden z nich nebo jako zodpovedna a schopna osoba nad 15? Mit schopnyho radce co nejdyl, nebo dat tudle socialni zkusenost vsem starsim? ... no jo, ja se vlastne taky porad nesmiril s tou zoufalou hopackou, ze ktery neni uniku
Okomentovat