Skauting a totalita

Nize uvedeny clanek je textem do sborniku k roverskemu seminari, ktery ma letos tema Totalita aneb cesta tam a zase zpatky. K nemu jsme take pripravili prilohu Respektu, ktera dnes vychazi.

Vychova k demokracii ve skautingu
Tim asi nejlepsim a zaroven nejsmutnejsim dukazem, ze skauting vzdy vychovaval k demokracii, je snaha totalitnich rezimu ho zlikvidovat. I v dnesni dobe jsou jedny z mala zemi sveta, kde skauting neexistuje, prave ty s nedemokratickym rezimem – jako je Kuba, Barma ci Severni Korea. Proc tomu tak je? Zakladni rozpor je dan uz v principech, ktere staly u zrodu skautingu a definovaly ho jako dobrovolne hnuti zalozene na „svobodne vuli“. Coz je nezbytny predpoklad pro naplneni skautske sebevychovne metody – delam veci proto, ze chci, nikoli z narizeni.

Velmi jasne vyjadril postoj skautingu k totalite Baden-Powell, kdyz se v roce 1933 setkal s Mussolinim. Ten se ho tazal na namitky proti sve militantni organizaci Balilla. B.P. mu tehdy rekl: „Balilla je oficialni organizace namisto dobrovolne, je zamerena na stranicky nacionalismus misto na sireni mezinarodniho porozumeni, venuje se pouze fyzickemu rozvoji, bez jakekoli dusevni protivahy a rozviji masovou disciplinu misto individualniho charakteru.“(1) Myslim, ze v techto nekolika vetach je shrnuto, oc skautingu jde a jaka je jeho identita. Ze z demokratickych principu vyrusta a je s nimi pevne spojena. Pojdme se proto nyni podivat na cesty, jak demokraticky postoj utvaret u nasich clenu.

Vychova neprima
je vychovnou cestou, pri ktere do sebe vstrebavam hodnoty a utvarim sve postoje samotnym zitim v oddile. Zde je asi nejsilnejsim nastrojem vychovne prostredi, ktere je slozeno z neviditelneho prediva hodnot, vztahu, zpusobu jednani, vedeni, rizeni a mnoha dalsich. Proto bychom se meli snazit, aby nase prostredi bylo v souladu s hodnotami, o ktere usilujeme. Ty jsou (jak dokazuje uvodni odstavec) totozne s hodnotami demokracie. At je to ucta k druhym, zajem o veci obecne, aktivni postoj ke svetu a mnoho dalsich.

Klicovou hodnotu pro utvareni demokratickych postoju skautu a skautek je zpusob, jakym vudce oddil ridi. Mluvime o tzv. vychovnem partnerstvi, ve kterem je rovnovazne zastoupeno „pratelstvi (aby je povzbudil) a autorita (aby je navedl na spravnou cestu)“.(2) Zakladnim postojem vedouciho musi byt co nejvyraznejsi smerovani k sebevychove. To se projevuje predevsim v uplatnovani autority, ktera nesmi byt neomylnou, nebot nikdo z nas neni vlastnikem pravdy. Musi vest deti k samostatnemu usudku a k hodnoceni sebe sama. Poskytnout jim prostor pro uvedomeni si sve osobnosti. Cim vice my hodnotime druhe, tim zvysujeme jeho zavislost na nas. A prave lide zavisli na mineni druhych, bez vlastni duvery sami v sebe, jsou velmi snadno zneuzitelni jakoukoli formou propagandy – at ve jmenu politiky, ci vetsiho nakupu.

Rizeni oddilu se take vyrazne projevuje v uplatnovani druzinoveho systemu. „Ten ma mimo jine mladym lidem pomoci pochopit demokracii tim, ze si ji skutecne zaziji a demokraticke principy se stanou soucasti jejich jednani.

Demokracie ve skautskem oddile je zalozena na:
- zajisteni toho, aby se braly na vedomi potreby a zajmy vsech clenu. Znamena to neustalou snahu o konsensus. Kdyby o vsem rozhodovala vetsina, ignorovaly by se tim potreby a zajmy mensiny;
- dodrzovani souboru pravidel, na kterych se oddil shodl na zaklade skautskeho zakona;
- skutecnosti, ze skautsky oddil podporuje kazdeho ze svych clenu a kazdy tak ma podil na odpovednosti za uspesne fungovani skautskeho oddilu a pomaha jej zlepsovat ve prospech vsech jeho clenu.

Demokracie ve skautskem oddile tedy skutecne predstavuje formu vedeni, na kterem se podili vsichni. Ale nezakladaji se v nem zadne politicke strany, nelobuje se v nem, neprobihaji zadne kampane za vitezstvi ve volbach o mocenske pozice, ani nic podobneho.“ (2)

Vychova prima
je cestou, ktera nam pomaha utvaret konkretni znalosti, dovednosti ci postoje nejakym vychovnym nastrojem – at je to hra, cinnost, projekt atp. V nasem pripade se jedna o programy, ktere jsou primo zamereny na vychovu k demokracii ci k nekterym jejim aspektum. Jejich prostrednictvim umoznujeme mladym lidem hloubeji porozumet principum, ktere si osvojuji vychovou neprimou, a spojujeme jim nabyte postoje z oddilu, s realnym svetem, ve kterem ziji. Coz je nezbytne pro naplneni cilu skautingu, kterymi neni zivot v nem, ale zivot ve spolecnosti.

Asi nejpouzivanejsim nastrojem jsou simulacni hry, jejichz prednosti je uceni se prostrednictvim osobni zkusenosti. Nabidku techto her obsahuje nasledujici kapitola. Velmi vhodne jsou dale hry primo odvozene s demokratickych procesu – napr. volby ci parlament3, ktere se velmi dobre daji uplatnit pri planovani oddilove cinnosti. Je dobre tyto hry opet ukotvit k realite – ucasti v detskem parlamentu, navstevou mestskeho zastupitelstva, diskusi se starostou obce apod. Moznosti je mnoho.

(1) NAGY L. 250 milionu skautu. Tiskove a distribucni centrum Junaka. Praha 1999.
(2) Scouting: An educational system. WOSM. 1998, preklad Petra Poslusna
(3) Skauting c. 11, rocnik 44, listopad 2005