Kdyz jsem psal o tech tenkych, "nemocnicnich" knizkach, neda mi to, abych se u dvou nezastavil. Puvabne Werichovy Italske prazdniny (mimo jine ted vysly na CD Werichem namluvene) a Kosinskiho Byl jsem pri tom maji kupodivu jedno tema spolecneho a tim je televize. Werich se ve Florencii setkava s australskym televiznim producentem, ktery ho zaplavi kritikou sve zivitelky televize a kdyz uvazime, ze se psal rok 1958, tak jsou to neuveritelne zive postrehy i pro dnesni digitalni vek. Treba, ze: "Televize rozsiruje nevkus a nemuze jinak, protoze musi neco prodat, to je jeji pravy ucel. Prodava se mnohym a musi se prodat mnoho.".
Kosinskiho pribeh prosteho muze bez minulosti, znajiciho zivot pouze z televize, ktery se souhrou nahod dostane na prvni stranky novin a obrazovek. Skrze ne pak bez vlastniho pricineni ovlivnuje rozhodovani na nejvyssich urovnich.
Bohuzel prestoze obe knihy jsou desitky let stare zda se, ze ceska spolecnost si stale neuvedomuje ten obrovsky vliv, ktery maji media na formovani lidskeho zivota. Mimo jine to velmi dobre demonstroval text v sobotni MF Dnes (5.3.05), ktery predlozil vysledky jednoznacnych vyzkumu o vlivu TV nasili na detskou kriminalitu a agresivitu.
Je to jiste i dusledek absence jakekoli medialni vychovy, tedy schopnosti kritickeho odstupu k medialnim sdelenim. Vnimam tento typ vychovy za jeden z nejdulezitejsich pro dnesni a budouci svet a doufam, ze se nam povede dovest do konce projekt, kterym se snazime privest medialni vychovu do ceskych skol.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat