Abych si spravil naladu a dohnal kulturni deficit, tak jsem o vikendu navstivil vystavu na Staromestske radnici venovanou 100. vyrocni narozeni Voskovce a Wericha.
Oba je mam, zasluhou tatinka, rad od detstvi. Zpivali jsme jejich pisnicky, chodili do kina na jejich filmy a poslouchali treba Werichova Svejka. Tak jsem si tuto vystavu nemohl nechat ujit. Je rozdelena na divadlo, film a osobni zivot, ktery je asi nejzajimavejsi. Krome kratke pasaze o skautskem pasku a vodnikovi z Divotvorneho hrnce, jsem o Werichove spojeni se skauty cetl nekolik vzpominek v jednom mistnim skautskem casopise. Byly o Werichovych navstevach na povalecnych sumavskych taborech. Podle vzpominek Stelly Zazvorkove navstevoval Voskovec s Werichem skautske tabory uz pred valkou.
A na vystave jsem objevil dalsi spojeni - plakat k predstaveni zname West pocket revue v Brandyse nad Orlici, ktere v cervenci 1928 poradal 1. oddil Svazu junaku - skautu RCS.
Ale asi nejvic mne oslovil Voskovcuv text k Werichove umrti. Kdyz se vraci k slavnym predscenam pise, ze stacilo par slov napsanych na papirku v satne a "konecny dialog jsme brali jeden druhemu z oci a doslova brali z jazyka". Je v nem snad nejsilneji vyjadreno to neviditelne pouto mezi obema muzi, kterym i osud nadelil stejny vek - jako by nemohli zit bez sebe.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat