"Igelitkovy" skauting

Dlouhe roky jsem byl nekompromisnim zastancem "batohoveho" skautingu. Tedy na skautske akce jedine s batohem. Se zdvizenym nosem jsem opovrhoval skautingem "taskovym" ci dokonce "kufrovym" (s vyjimkou tabora). Ale jak starnu a misto na vypravy jezdim na seminare ci na schuze, tak se asi zvysuje prah me tolerance i osobni lenosti. Taska uz mi prijde lhostejna, nad kufrem se jiz jen usklibnu (zvlast koleckovym). Smiril jsem se i s "prepravkovym" skautingem, zvlast vhodnym pro automobilisty a sam pro sebe jsem objevil kouzlo igelitky. Musi byt velka, s pevnymi poutky, idealne s nami pribuznymi motivy (napr. prodejna HUDY, ci rozkvetle kvetiny). Baleni trva cca pet minut, vse je po ruce, cestou nakoupene noviny ci casopisy se lehce vyndaji a zandaji. Jen dlouhodobe noseni neni z neprijemnejsich. Proto vetsinou kombinuji batoh s prirucni igelitkou. Ja vim neni to dobry vzor, mel bych se nad sebou zamyslet, vzit v potaz i ekologickou zavadnost a svuj postoj prehodnotit. Ale kdyz na tom "igelitovem" skautingu preci je neco je.